O Plemenu

"Československý vlčák"

Plemeno vzniklo křížením německého ovčáka a karpatského vlka. S pokusy začal Ing. Karel Hartl v roce 1955 s cílem vyšlechtit psa, který by byl stejně odolný a silný jako vlk. Původním účelem křížení vlka s německým ovčákem bylo získání služebního psa pro potřeby československé Pohraniční stráže.

Vzhled

Prvního, čeho si na tomto plemeni všimnete, je podobnost s vlkem. Jedná se velké a statné plemeno s obdélníkovým rámcem těla. Feny by měly mít v kohoutku minimálně 60 cm a psi 65 cm. Hlava Československého vlčáka s podlouhlým čenichem, která má typické odlišnosti podle pohlaví, vykazuje mírně klenuté čelo s pouze mírně výrazným stopem. Úzké, šikmo posazené a obvykle jantarově zbarvené oči dávají vlčákovi typicky intenzivní výraz. Jeho čelisti jsou silné, zuby by měly být dobře vyvinuté s nůžkovým skusem. Uši mají trojúhelníkový tvar a jsou vysoce posazené. Končetiny jsou pevné a umožňují psovi lehký, prostorný a ladný klus. Velké tlapy mají silné, tmavé drápy a výrazné polštářky. Ocas je vysoko nasazený a v klidu bývá nesen spuštěný dolů. Srst má československý vlčák rovnou a uzavřenou, barvu může mít žlutošedou nebo stříbrošedou, typická je pro něj světlá maska na hlavě, krku a hrudi. Na zimu jim narůstá mohutná podsada.

Povaha

Československý vlčák je velmi temperamentní, vytrvalý a aktivní pes milující pohyb. Je odvážný, neohrožený a po svém původci vlkovi si uchoval nejen bystré smysly, skvělý orientační smysl a výborný čich, ale také sklon k nedůvěřivosti. Toto plemeno má silné smečkové cítění a potřebuje žít v těsné blízkosti svého pána, kterému je bezmezně oddaný. Samotu a odloučení snáší velmi špatně a hlasitým vytím se domáhá návratu svého majitele. Československý vlčák je přizpůsoben k životu ve všech povětrnostních podmínkách, nevadí mu horko, zima ani vlhko. Je proto vhodnější ho chovat venku, nejlépe s velkým výběhem. Je učenlivý, ale výchova vyžaduje zkušenosti a trpělivost. Kdo si pořídí psa tohoto plemene, brzy zjistí, že československý vlčák skoro neštěká, ale o to více vyje.

Zdraví

Po divokých karpatských vlcích zdědilo toto plemeno nejen houževnatost, ale také pevné zdraví. Neznamená to však, že československý vlčák netrpí na žádné zdravotní potíže – bohužel se nevyhýbají ani jemu. U vlčáků se občas objevuje dysplazie kyčelních i loketních kloubů, degenerativní myelopatie (degenerativní onemocnění míchy) a dwarfismus (trpaslictví). Všechny tyto nemoci jsou však geneticky testovatelné, tudíž by se v kvalitním chovu neměly objevovat. V posledních letech je velmi častý důvod úmrtí u ČSV rakovina. Nejvíce se vyskytují lymfomy, osteosarkomi a hemangiosarkom sleziny. U některých jedinců se objevují také trávicí problémy.

Zvláštnosti plemene je, že oproti jiným psím rasám, hárají feny československého vlčáka většinou jen jednou ročně.

VÝCHOVA A Péče

Československý vlčák je náročné plemeno, které vyžaduje zkušeného kynologa. Potřebuje kvalitní výcvik a jeho výchova není jednoduchá. Vlčáci jsou velmi nároční na včasnou socializaci. Již od útlého štěněcího věku je nutné psa seznamovat s různými lidmi, zvířaty a životními situacemi. Je to velmi aktivní a vytrvalý pes, který denně potřebuje hodně pohybu ve volné přírodě a k tomu nějaké zaměstnání. 

Péče o srst vlčáka je velmi nenáročná a spočívá jen v občasném pečlivém vyčesávání. V období línání je nutné česat psa častěji. Díky své samočisticí schopnosti nevyžaduje srst vlčáka téměř žádné koupání.